close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

7th Blame - The Fantasy

18. února 2010 v 19:26 | |Bloodthirsty Freak| |  Blame
Po dlouhé době tentokrát mimořádně dlouhý díl, jako taková omluva za neaktivitu. Na ty změny jsem se na konec vykašlala :D Jinak nevšímejte si moc poslední fotky, při té póze Seanovi zahádně zčernaly oči, tak jsem se musela vyříznout z jiného obrázku a ještě upravit...
No, tak hezké čtení ^^


Já vlastně ani nevím proč jsem vybrala tuhle píseň. Ale když jsem tento díl psala, vzpomněla jsem si na ni a prostě se mi k téhle kapitola hodila... netuším proč.



Do you live, do you die, do you bleed... for the fantasy?
In your mind, through your eyes, do you see - it's the fantasy.
Adamovi poklesla čelist. Chvíli na něj oněměle hleděl. Poté se vzpamatoval a zatřásl hlavou. Zadíval se na krabičku pevně svírající v dlani. Pak se znovu podíval na Seana. Povzdechl si.

,,Podívej Seane... jestli se vážně chceš zničit, a pokud k tomu máš zatraceně dobrý důvod, tak klidně, nebudu ti v tom bránit... Ale rozhodně nehodlám být ten, který ti to umožní, a kterého budeš do smrti proklínat."

Sean na něho mlčky zíral. Snažil si v hlavě přebrat, to co mu zrovna řekl.

,,Uhm, tak... dobře. Chápu to."
,,To jsem rád," Adam se začal pomalu zvedat ze země. Jakmile se narovnal, zatočila se mu hlava a ztratil rovnováhu.
,,Adame!"

Sean ještě stačil podepřít jeho bezvládné tělo. Po pár minutách se vrátil zpět k vědomí. Dlaní se opřel o stěnu, snažíc se získat rovnováhu. Uvnitř hlavy cítil stále šílený tlak.

,,Jsi v pohodě?"
,,Jo, jen... jen jsem trochu zavrávoral... mám nízký tlak, když si dám dávku, tak... tak chvíli trvá, než se úplně vzpamatuju..."
,,A proč nezkusíš něco jiného? Třeba by ti po tom nebylo tak špatně," Adam se na něj zamračil.
,,A co si myslíš?! Že jen tak přestanu být závislý na jednom a hned půjdu na nějaké jiné svinstvo? Kdyby to bylo tak zasraně jednoduché, tak už to asi udělám, ne?!"

Adam se začínal třást vztekem. Sean naprázdno polkl.

,,Tak promiň, jen jsem se zeptal..." zamumlal. Adam se na něj provinile zahleděl.
,,Ne, to já se omlouvám..."
,,Uh, za tu tvou náladovost taky může... to... ta věc?" Adam chvíli mlčel, než odpověděl.
,,Zčásti jo a zčásti ne. Ze začátku když s tím začneš... máš pocit, že to je to nejlepší co jsi v životě udělal. Jsi plný energie, všechno je najednou jasnější, barevnější, i na tom nejšpinavějším místě dokážeš najít něco krásného a kouzelného... ale časem se ten pocit začne ztrácet. A najednou už si je nebereš kvůli tomu úžasnému pocitu.... ale aby ses vyhnul šílené bolesti..." Adam poslední slova skoro zašeptal. Sean ztěžka polknul, ,,no, ale taky záleží co bereš," řekl o něco veseleji, i když na tváři měl spíš bolestný úsměv místo toho beztarostného.
,,Eh, tak jo..." zamumlal nejistě Sean, snažíc se znít uvolněně, i když uvnitř ho hlodala čím dál větší touha...

* * *

Sean si nervózně skouskl ret, zatímco si hrál s rukávem. Nikdy by nevěřil, že něco takového udělá... ale udělal to. Na jeho škole byl jeden kluk. Chodil do o něco vyššího ročníku než Sean, vlastně se ani neznali. Jmenoval se Wallece, ale všichni si o něm šuškali, že je dealer a po škole prodává drogy. Učitelé to samozřejmě několikrát prověřovali, ale nikdy u něj nic nenašli, takže se na to časem zapomnělo.

Seana však chuť ochutnat zakázané ovoce lákala na tolik, že za Wallym zašel a... požádal ho o jistou ,,věc". Pravda, trochu déle trvalo než se vymáčkl, ale Wally mu věnoval úšklebek a řekl, ať na něj počká po vyučování za školou. Prý už ví, o co jde.

Vyděšeně sebou trhl, když mu někdo znenadání položil ruku na rameno. Rychle se otočil a spatřil před sebou Wallace. Ztěžka polkl. Tohle byla vlastně první příležitost si ho pořádně prohlédnout. Byl o něco vyšší než Sean. Jeho pleť byla skoro až nelidsky bledá, tmavě hnědé vlasy s ní kontrastovaly. Oči měl oříškově hnědé, pod nimi jemné kruhy, jakoby v noci špatně spal. Celkově působil unaveně a vyčerpaně, v jeho očích chyběla jakási jiskra, kterou měli jeho vrstevníci.

,,Takže ty jsi Sean, hm?" řekl. Jeho hlas nebyl moc hluboký, ale ani ne vysoký. Zněl celkem znuděne. Sean jen mlčky přikývl.
,,Nejspíš s tím nemáš moc zkušeností, co?"
,,Eh, no... popravdě řečeno ani ne..." Wally zamyšleně zamručel.
,,Tak fajn, mladej. Ještě než si kompletně zkurvíš život mi řekni, jak tě to sakra napadlo," Sean chvíli mlčel.
,,Kamarád bere prášky. Chtěl jsem to zkusit, ale on mi řekl to samé co ty - že si jen zničím život a...," na Wallyho tváři se objevil úšklebek.
,,... ale tobě to nedalo a tak si přišel za mnou. Bezva. Co ten tvůj kamarád přesně bere?"
,,Myslím, že OxyContin..." Wallace na něj překvapeně zamrkal.

,,Whoa, tak OxyContin, jo? Hmm, to je celkem odvážný..." Sean mu věnoval nechápavý pohled.
,,No, OxyContin - tedy prášky proti bolesti jsou ty nejhorší. Je to skoro stejně tvrdý jako Heroin. Navíc... sice ti to pomůže se jakoby oddálit od okolí, ale to je všechno. A pak je to jenom horší... A dost těžko se od toho odvyká, ostatně to od všeho," uchechtl se. Sean mlčel, nebyl si jistý jak správě by měl reagovat, tak si jen ještě víc kousal ret.

,,Poslyš mladej, vezmu tě k sobě. Řeknu ti co a jak, protože dát matroš někomu jako jsi ty by byla hotová sebevražda... a netvař se takhle, nejdeš na popravu! Dám ti něco lepšího než jsou prášky a hned budeš veselejší, uvidíš," povzbudivě poplácal Seana po rameni než pomalu vyšel směrem od školy. Sean dostal chuť utéct pryč, ale zvědavost byla silnější a tak za chvíli doháněl Wallace...

* * *

Sean naštvaně vypnul budík. Dlouze zívl a prohrábl si rozcuchané vlasy. Mdlé světlo ho nepříjmně bodalo do očí. Celé tělo ho bolelo, připadal si neuvěřitelně slabý a malátný. Jeho tělo se dožadovalo obyvklé dávky... Opět uběhl nějaký čas. Mrazy ustoupily a začaly se objevovat první otužilé květy. S novým životem pro ně, začal svůj nový život i Sean.

Ten ,,matroš", o kterém kdysi mluvil Wallace byl kokain. Za tu dobu se Sean na něm stal prakticky závislý. Nedokázal si představit den, kdy by si do těla nepíchl ten jed, který mu způsoboval naprostou slast a uvolnění. Konečně polevily všechny jeho noční můry, obavy, problémy, starosti... kdykoliv se mu po těle rozproudila droga, všechno šlo stranou. Jeho zorničky se rozšířily prakticky po celé duhovce, svaly v těle se uvolnily a na tváři se objevil šílený úsměv. I jeho okolí si všimlo výrazných změn na jeho chování. Všichni to brali tak, že když teď měl kamarády, jeho deprese ustoupily a vlastně se nic neděje. Jen Frankovy obavy stále narůstaly... ale Seanovi to bylo jedno. Dny pro něj plynuly jako voda, nerozeznával už nic. Jediné záchytné body, o které se zajímal bylo ráno a později i odpoledne - tedy doba, kdy si pravidelně bral svou dávku.

I am a machine, no longer living, just a shell of what I dreamed

Také návazal jakýsi ,,vztah" s Wallym, i když šlo většinou jen o nákup dávek.

Dveře se otevřely a v nich se objevila Adamova matka.

,,Ahoj Seane! Obávám se, že Adam má zase zpoždění...," povzdechla si, ,,... ale dnes jdeš o něco dřív, ne?" trochu se zamračila, zatímco uvolnila Seanovi cestu. Ten kolem ní prošel a pokusil se u úsměv.
,,No, to je možné...," zamumlal.

Adamova matka se jen pousmála a pak odběhla pryč. Sean vyšel všechny schody a už automaticky se zastavil před dřevěnými dveřmi. Lehce zaklepal než vstoupil. Jakmile vstoupil, rychle dveře za sebou zabouchl a pro jistotu zamknul. Na podlaze spatřil sedícího Adama, v ruce pevně svíral jemu už známou krabičku s lékami. Jako obvykle se chvěl po celém těle. Jen si mlčky vyměnily pohled než Sean začal šmátrat rukou pod postelí. Po chvíli s úlevným výrazem vytáhl starou krabici od bot. Celý se rozechvěl, když po ní přejížděl prsty. Pak ji konečně otevřel a ucítil tu známou vůni. Vůni kokainu.

He can never get enough, get enough of the one

Když Sean začínal s drogami, dohodli se, že budou vše přechovávat u Adama. Sean věděl, že pokud by jeho matka nějakým způsobem přišla na to, co dělá nezvládla by to. A to Sean nechtěl dovolit. Té špetce lidskosti co v něm zbylo ještě stále záleželo na blízkých osobách. A i když jich bylo málo a stále jich ubývalo... záleželo mu na nich.

Sean chytil konec tenkého pásku do zubů. Jak jen mu dovolil, tak nejdál zvedl hlavu, čímž se těsně obmotal kolem jeho paže. Natáhl paži, zatímco mu v loketní jamce (pozn. no, víte prostě to co máte na druhé straně loktu :D) naběhla modrá žíla. V zubech stále pevně držel řemínek, zatímco do druhé ruky vzal již plnou injekční stříkačku. Adam se znechuceně odvrátil.

I know what runs through your blood, you do this all in vain

,,Brr, jak si můžeš něco takového dělat?" Sean se jen uchechtl.

Lehce zasunul jehlu do malého otvoru již z předchozích bodnutích a vpustil si do těla látku. Jakmile se mu všechna dostala do těla, pomalu jehlu vyndal a povolil tlak na řemínku. Hned na to jím projela známa vlna extáze. Zavřel oči a nechal se unášet daleko od okolního světa, do fantazie plné blaha a volnosti. Po tváři se mu roztáhl široký úsměv.

The needles' breaking your skin, the scar is sinking in

Po chvíli se narovnal, na tváři už obvyklý neutrální výraz. Pořád ještě cítil v sobě účinky drogy, ale už dokázal znovu ,,normálně fungovat". Otočil hlavu směrem k Adamovi. Otevřel oči. Adamovi přejel mráz po zádech, když uviděl jeho oči zaplněné temnotou. Hned na to přestal myslet, když mu hlavou projel znamý tlak. Automaticky si začal masírovat spánky a k jeho štěstí bolest za chvíli odezněla. Oddechl si a podíval se na Seana.

,,Seane?" řekl nejistě. Sean mu věnoval nepřítomné zamručení.
,,Eh, nechci ti do toho mluvit, ale možná bys... možná by sis to neměl píchat pořád do stejného místa nebo..."
,,A co kdybys raději zmlknul, hm? Neboj se, jsem naprosto v pohodě. Ty jsi v pohodě, já jsem v pohodě a všichni jsou šťastní!" přerušil ho Sean. Mluvil jiným tónem než obvykle. U posledních slov se šíleně rozesmál. Adam nebyl u sebe na takové účinky zvyklý, ale věděl, že jakmile Sean usedne do lavice, mělo by to z něho vyprchat aspoň tak, aby se neusmíval jako psychopat. Aspoň v to doufal...

Všechno schovali zpátky pod postel a jakoby nic s rozloučením odešli z domu. Seanovi už se podařilo seškrábat z tváře potrhlý úsměv, i když mu ještě pořád cukaly koutky. Ještě stačil zachytit Frankův vyčítavý pohled. Jen se pro sebe pousmál. Neměl náladu řešit Franka. Nechtěl řešit nic. Chtěl se jenom dál unášet svou vlastní fantazií...


Lyrics © Jared Leto (30 Seconds To Mars), Adam Gontier (Three Days Grace)


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mrs[Irmisek] Mrs[Irmisek] | Web | 19. února 2010 v 21:33 | Reagovat

Super!Těším se na další díl! :)

2 :D :D | 20. února 2010 v 18:32 | Reagovat

krásný :)

3 Hannyra Hannyra | Web | 25. února 2010 v 15:29 | Reagovat

Mazové, asi jsem nevšímavá, nebo jsi tak dobrá, ale já si ničeho nevšimla =D

4 terka:-* terka:-* | 9. května 2010 v 11:04 | Reagovat

je upně super xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.