close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

6th Blame

30. ledna 2010 v 14:18 | | Bloodthirsty Freak | |  Blame
Tento díl nemá název, protože jsem prostě na žádný nemohla přijít. Je sice krátký, ale
nastává zde něco co změní celý děj komixu!!!

No, tato skladba je sice o Glorii, ale textem se sem hodí,
takže tu malou nejasnost ignorujte, prosím :D


Namrzlá zem nepříjemně klouzala pod chodidly. Ostrý vítr a mráz se zabodával do jemně zarudlých tvářích, snažící se schovat za šálou. Skrz rty pronikl krátký povzdech. Uběhlo několik měsíců a byla tady zima. Po sněhu sice nebyly ani památky, to ovšem nevadilo mrazu a větru, aby znepříjemnily Seanovi cestu k Adamovi.

Noční můry pomalu polevavoly, normálně by si Sean oddechl, ale tentokrát ho to spíš znepokojovalo. Čím méně se objevovaly, tím víc se cítil... bezradný a nudný. Stereotypnost jeho života ho dennodenně užírala. I když... vždy se objevilo něco, co den změnilo - respektive někdo. A to Adam. U Adama se začaly objevovat neuvěřitelné výkyvy nálady. První byl veselý a beztarostný, pak zčistajasna ztichl a mlčky hleděl před sebe. Jindy naprosto bezdůvodně vybuchl v obrovský nával vzteku. Sean i Frank to nedokázali pochopit. Kdykoliv začali rozhovor na toto téma, Adam se nepřítomně zasmál se slovy, že to teď nemá ve škole nejlehčí. Seana to celkem uklidnilo, zato Frank začal být ještě víc podezíravý.
Sean se zastavil před velkými, dřevěnými dveřmi. Pozvedl rozechvělou dlaň a lehce stiskl zvonek. Ozval se drnčivý zvuk, přerušený dusotem a výkřikem: ,,Už jdu!" Nato se ve dveřích objevil Frank.

,,Uhm, jdeš pozdě..."
,,Řekněme, že cesta není v nejlepších podmínkách," Frank se naklonil, dívaje se na cestu za Seanem, jakoby se snad chtěl ujistit, že nelže.
,,No jo, zatracená zima," zamumlal, přičemž ustoupil, aby mohl Sean projít.

,,Kde je Adam?" zeptal se, zatímco si sundával čepici. Frank se na chvíli zarazil. Sean zaslechl jak ztěžka polkl. Zády se opřel o stěnu.
,,Je to s ním čím dál horší, Seane," zašeptal, ,,je jakoby žil v jiném světě, vůbec nevnímá, nemluví... Ze začátku se aspoň smál - a často, ale teď už se vůbec neusmívá a ani nebrečí. A já sakra pořád nevím co s ním je..."

Sean k němu pomalu přešel. Soucitně mu položil ruku na rameno.

,,No tak Franku, prostě je toho na něj teď moc... nelam si s tím hlavu," odříkal větu, kterou mu sděloval dennodenně. Bylo mu Franka líto, že se kvůli Adamovi tak trápí, ale poslední dobou mu začínal lézt krkem a měl co dělat, aby po každém vyslovení jeho obav nezaskřípal zuby.
,,Asi... asi jo. Máš pravdu, tohle si musí vyřešit sám..."

* * *
Sean šel pomalu chodbou, přímo naproti dveřím od koupelny. Stiskl kliku, vložil do paže určitou sílu a dveře se poslušně odsunuly. Ovšem to, co uviděl na zemi ho šokovalo, ale zároveň vůbec nepřekvapilo. Otupěle stál na místě, oči do široka vytřeštěné na tu hrůzu před ním. Po pár sekundách se vzpamatoval a rychle zabouchl dveře. Opřel se o ně a dál hypnotizoval osobu před sebou.

,,S-Seane..." ozvalo se tiché zachraptění.

Na zemi, opřený o vanu seděl Adam. V dlani svíral menší krabičku, na zemi před ním leželo již z poloviny prázdné plato s šedomodrými prášky. Celý se neovladatelně chvěl a v očích měl něco, co ještě nikdy v životě Sean neviděl. A náhanělo mu to pořádnou husí kůži...

,,Panebože, Adame ty... ty..."

Adam zčistajasna škubl hlavou. Dýchal těžce, jakoby se dusil. Rychle si vložil do úst jeden prášek a spolknul ho. Chvění ustoupilo, odlesk v očích se vytratil a Adam se celkově uklidnil. Sean se zhroutil na zem vedle něj. Podíval se mu do očí. Jeho zorničky byly nepřirozeně rozšířené, zabýraly skoro celý prostor duhovky. Znovu mu přeběhl mráz po zádech. Adam zahanbeně sklopil hlavu.
,,Prosím, neříkej to Frankovi... ublížilo by mu to."
,,Ale... ale proč? Já to nechápu. Vždyť-vždyť..."
,,Nevydržel jsem to," přerušil ho. Zvedl hlavu a zahleděl se na stěnu naproti něj, ,,zkrátka to nešlo. Všechno bylo tak... stejné. Tak šíleně stereotypní. Víš jak hrozně mě to ničilo? Každý den dělat to samé, každý den říkat to samé, pořád a pořád dokola, jako nějaký zatracený robot... A pak jsem šel na tu párty..." Sean si vzpomněl, že zhruba před měsícem se Adam zmiňoval o nějaké oslavě.
,,A... a tak trochu jsem se opil... a jeden kluk mi říká: ,Jsi nějaký nesvůj - zkus tohle' a já... já jsem vůbec nevnímal, nevěděl jsem co dělám!" zoufale vykřikl Adam, přičemž se provinile zahleděl na Seana, ,,A pak... pak si jen pamatuju tak šílenou... úlevu. Jakoby se zastavil čas, neexistovaly žádné problémy, žádné strarosti - prostě nic. A mě napadlo, ž-že je to doprý nápad jak se odreagovat..."
,,Och bože, Adama to si ze mě utahuješ, že jo?! T-to není možné, to..."

Sean tomu nevěřil. Nevěřil, že jim Adam celou tu dobu lhal. Nejvíc ho však zarazila jeho slova... ,,Všechno bylo tak... stejné." a Sean cítil úplně to samé. Ale nechtěl si to přiznat. Nechtěl skončit jako Adam. Nehodlal se zavírat v koupelně a rvát do sebe něco, co ho dřív nebo později naprosto zničí. Znovu se podíval na Adama. Tiše seděl a zíral na podlahu. Sean polkl.

,,Já... nic Frankovi neřeknu," Adam hodnou chvíli mlčel.
,,Děkuju," zašeptal a odvrátil od Seana pohled.

V místnosti se rozhostilo ticho. Oba se zabývali svými myšlenkami. V Seanově mysli se zrodil nápad. Jedna jeho část mu říkala, že přece není sebevrah a ta druhá, ho lákala okusit něco, co by zpestřilo jeho dosavadní život. Skouskl si ret, zatímco nabýral odvahu vyřknout své myšlenky. Trvalo hodně dlouho, než se na to odvážil.

,,Adame...," Adam mu věnoval tázavý pohled, ,,... já... já... můžu to zkusit?"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 chester chester | 30. ledna 2010 v 15:37 | Reagovat

Honem další díl.Já asi vím co udělá :-D už se moc těším na další díl!

2 Kája Kája | 3. února 2010 v 17:32 | Reagovat

Jooo honem další díl

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.