
Tak, po třech století je tu opět Blame. Tenhle díl je trochu ,,odfláknutý", protože potřebuju děj posunout o něco dál. No, snad to přežijete...
Tenhle song se celkem hodí k tomuto dílu, zvlášť proto, že jsem z něj nejčastěji brala text.
Ignorujte to "girl" představute si místo toho třeba "guy" :D
Ignorujte to "girl" představute si místo toho třeba "guy" :D

Sean měl co dělat, aby nezavrávoral. Srdce mu tlouklo naprosto šílenou rychlostí. Svůj pohled směroval jen do štěněcích, hnědých očí, které na něj hleděly s otazníkem. Uvědomil si, že ta osůbka před ním, je nejméně o hlavu menší než on. Ten fakt mu najednou připadal roztomilý. Prsty ho svrběly v touze prohrábnout temné vlasy neposedně padající do obličeje. Tenké narůžovělé rty ozdobené stříbrným kroužkem se zvědavě špulily. Sean ztěžka polknul.
You're dangerous and beautiful
,,Seane, tohle je Frank. Franku, tohle je Sean," Adam se naklonil k Seanovi, ,,asi by ses měl skrčit, aby se ti mohl aspoň podívat do očí," zašeptal tak, aby to slyšel i Frank.
,,Hey, sklapni! Viděl si někdy mou matku? Sousedův pes na se na ni dívá zvrchu. Pak se nediv, že já jsem o něco menší..." Frank do Adama strčil, zněl podrážděně, ale na tváři se mu objevil lehký úšklebek. Pak se podíval na Seana. Usmál se. Seanovi přeběhl mráz po zádech. Ten úsměv ho znepokojil, nedokázal přesně vyčíst co se v něm skrývá. Vlastně vůbec netušil, co je Frank zač. Nevěděl, jestli mu může věřit, jestli není jen další ďábelská loutka unášená davem. A ten fakt, ho rozrušil ještě víc.
I can see the evil in your smile
Všichni tři se vydali do místnosti, ze které se před chvílí vynořil Frank. Čím víc se k ní blížili, tím víc Seana v nose štípal podivný závan. Když vstoupili do místnosti, otřásl se znechucením. Na stole stál skleněný popelník a v něm pomalu uhasínalo zkroucené, bílé tělíčko cigarety. Měl pocit, že mu po zádech běhá zástup mravenců. I přesto se rozhodl, že se pokusí zadusit hořkou poznámku o závislostech a jejich následcích. Adam (jelikož už několikrát měl to štěstí - nebo spíše neštěstí - si takovou přednášku poslechnout) raději popelník hned odnesl. Pach to úplně neodneslo, ale i tak Sean ucítil, jak se mu žaludek přestal svírat.

Frank se rozvalil do křesla, Sean s Adamem si sedli na velký gauč. Sean si se zájmem prohlížel obývací pokoj. Světlé barvy mu připadaly útulné, líbilo se mu to.
,,Tak, Adam říkal, že jsi z Walesu..." přerušil ticho Frank.
,,Uhm, yep."
,,Uhm, yep."
,,Já jen... připadá mi to zvláštní. Pokud vím, Britové Státy moc ,nemusí'. Dennodenně potkávám všemožné Indy, Korejce... a já nevím co všechno. Vlastně, heh, tohle je poprvé co jsem potkal někoho z Anglie..."
,,Walesu," opravil ho Sean. Franka to na chvíli vykolejilo a překvapeně zamrkal.
,,Nic si z toho nedělej Franku," uchechtl se Adam, ,,Sean takhle opravuje i mě, když se přeřeknu." Sean nejistě poposedl.
,,Jen nemám rád, když nás lidi házejí do jednoho pytle. Možná jsme menší než Anglie, ale jsme odlišná země. To je jakobych řekl, že jsi Američan, a přitom je Kanada naprosto jiná země."
,,Hm, něco na tom je..." zamručel Frank.

I z těchto nepatrných slov, dokázala vzniknout konverzace. Sean poznal, že Frank má zvláštní smysl pro humor. Trochu drsný, místy až morbidní, ale i přesto se musel Sean smát. Vidět na Frankově tváři velký úsměv a v hlavě slyšet jeho smích ho příjemně zahřívalo u srdce.
And make sure you don't forget that smile
A kdykoliv se zahleděl do jeho velkých očí cítil, jak se mu třesou nohy. V tu chvíli byl rád, že sedí.
Your eyes make me feel weak
Jak to tak ale bývá, když se člověk zabaví čas plyne rychleji a za chvíli krvavé slunce pomalu podléhalo černé noci. Sean se rozloučil s Adamem i s Frankem a vykročil do chladného večera. V tu chvíli zalitoval, že si nevzal mikinu. Dlaněmi si přejížděl po ramenech ve snaze se trochu zahřát. Šel trochu rychlejším krokem, aby byl co nejdříve doma. Cítil jak se mu mráz zarývá do kůže, jako stovky hlubokých jehel. Když už se mu pomalu začínaly o drkotat zuby, zčistajasna ucítil na ramenech příjemné teplo. Překvapeně sebou cukl a rychle se otočil.

,,Říkal jsem Adamovi, že ti bude zima!"
Sean spatřil vedle sebe Franka. Znovu mu na tváři hrál velký úsměv. Sean si přes sebe natáhl mikinu, kterou mu Frank dal. Vděčně se na něj usmál.
,,Díky."
,,No, vzal jsem ti Adamovu, protože moje by ti byla asi malá," uchechtl se.
,,No, vzal jsem ti Adamovu, protože moje by ti byla asi malá," uchechtl se.
Sean se jen pousmál. Nebyl si úplně jistý jak zareagovat, tak usoudil, že úsměv bude muset stačit...
* * *
,,Dík, že jsi mě doprovodil... jo, a dík za mikinu."
Oba se již ocitli před domem, kde Sean bydlel. Sean si přetáhl mikinu přes hlavu, čímž se mu vykasalo triko. Frank překvapeně zamrkal.
,,Whoa, ty máš tetování?"
Od Seana se ozvalo nejisté zamručení. Tváře se mu lehce začervenaly, když si Frank prohlížel černý nápis na jeho podbřišku. Raději si hned triko stáhl a Frankovi vrátil mikinu.
,,Adam mi neřekl, že máš tetovaní."
,,Uhm... řekněme, že jsi první, který o něm ví."
Frank na něho chvilku trochu překvapeně hleděl, pak si dlaní projel vlasy a zasmál se. Mikinu si ovázal kolem pasu a podíval se na Seana. Opět se objevilo nepříjemné ticho. Sean se díval na špičky svých tenisek, Frank se naoko zaujatě prohlížel po ulici. Podíval se Seanovi do očí. Pousmál se. ,,Víš, když se o tobě Adam poprvé zmínil...," skousl si ret, nejspíš hloubaje jak nejlépe větu formulovat, ,,ehmr... zkrátka jsem rád, že jsem tě poznal. Fakt jsem rád..."
Pak se Frank vyhoupl na špičky a udělal něco co Seane šokovalo, skoro až ohromilo. Objal ho. Jen ztuhle stál, nervózně svíral prsty do pěstí a užíval si těch pár sekund, kdy u sebe mohl Franka cítit. K jeho smůle se od něho zanedlouho odtáhl a s úsměvem ho pomalu opouštěl. Sean se zmohl jen na prosté zvednutí ruky, místo rozloučení. Povzdechl si, hlavu si opřel o stěnu, přičemž pozoroval drobnou postavu mizící za rohem. Musel se zasmát nad svou naivitou... ,Bože Seane... raději na něj zapomeň. Měl bych se konečně vzpamatovat,' strčil klíč do zámku a při znamém cvaknutí dveře otevřel vstříc domovu...
You better stay away from him
All words by The Blackout








Supeeeeeeeeeeeeer..teším se na další..a ta grafika i příběch..prostě boží