
Po dlouhé době další díl. Je velice krátký a možná trochu ,,odfláknutý", za což se omlouvám.
Ale příště vám to snad vynahradím.
Ale příště vám to snad vynahradím.

Zacpal jsem si uši. Chtěl jsem uniknout tomu všemu. Hluku aut, šumění vysokých stromů, tichému zpěvu letního vánku, krokům náhodných kolemjdoucích a hlavně - jejímu hlasu. V hlavě mi duněl její klidný, melodický hlas. Její smích. Její hysterický a zoufalý křik. Slyšel jsem, viděl jsem ji všude okolo sebe. Po tváři mi stékalo čím dál víc slz, čím víc mi ni z ní třeštila hlava. Nezmohl jsem se na nic jiného než na vzpomínky. Vzpomínal jsem, i přesto, že mi to způsobovalo ještě větší bolest.
The regrets are useless
In my mind, she's in my head
In my mind, she's in my head
I must confess
Vzpomínám si, jak jsme se pohádali. Bylo to těsně před tím než začala tak záhadně mizet. Víte... poprvé za delší dobu mohu říci, že jsem našel přítele. Opravdového přítele. Jimmyho. Nejspíš fakt, že se narodil se stejným jménem mě k němu sblížil víc a možná také naopak. Jimmy byl prostě jiný. Jiný než ostatní, jiný než Whatsername. Kdykoliv jsem potřeboval uniknout od problémů s Whatsername, on mě vítal s otevřenou náručí ... a poloprázdnou láhví piva v ruce. Vždycky jsme si sedli vedle sebe, položil jsem si hlavu na jeho rameno a on svou hlavu na mou. Popíjeli jsme pivo a řešili své problémy. Já Whatsername a on jaké jsou lidi kurvy. Nad touto vzpomínkou jsem se pousmál, bude mi vážně chybět ...
Remember, whatever
It seems like forever ago
It seems like forever ago
Jenže jí to vadilo. Vadilo jí, že s Jimmym trávím více času než s ní. Že k němu jsem otevřenější než k ní. Začínala žárlit. Zní to směšně, žárlit na dva kluky, kteří jsou jen kamarádi, jenže... ano, jenže. Jimmy měl svoje určité kouzlo - způsob chování, vyjadřování... -, které mě k němu spoutalo a já se jako bezmocná moucha chycená v pavoučí síti, už nedokázal vymanit z jeho sevření. Ne, nezamiloval jsem se do něj. Whatsername byla pro mě vždy ta jediná, ona byla jediný, pravý smysl mého bytí. Teď už bohužel vím, že jsem ji nedokázal přinutit, aby se vrátila.
Whatsername jsem vážně, upřímně miloval, ale Jimmy byl má opora. Mohl jsem za ním přijít i ve dvě ráno a on si poslušně sedl a odposlechl všechno, čeho jsem se potřeboval zbavit. Kdykoliv jsem se mu mohl vybrečet na rameni, on mě dokázal pochopit.
You taught me how to live
In the streets of shame
In the streets of shame
,,Ahoj lásko," vybavuji si, jak jsem ji chtěl nežně políbit na tvář. Jen mě hrubě odstrčila. To už se jí na bledých tvářích rýsovaly šedé stopy po potůčku slz, ,,What, co se děje?" při této otázce se hořce zasmála.
,,To se běž raději zeptat Jimmyho, ne?"
,,Jimmyho? Sakra, Whatsername o co ti jde?!"
,,Mně?! Ale vůbec o nic, jen že můj přítel víc věří nějakému opilému vyvrhelci víc než mě!"
,,To-to myslíš vážně?! Tohle všechno MYSLÍŠ VÁŽNĚ?! Kurva Whatsername, ty jenom žárlíš! Přiznej si to. Jsi stejná jako všechny, konečně najdu někoho kdo mě pochopí a ty prostě žárlíš!"
,,JENŽE CO JSEM JÁ!!? On je tvá opora, tvůj nejlepší přítel někdo, komu se můžeš svěřit. Ale zamyslel ses někdy co jsem já? Jen nějaká tvoje panenka?"
,,JENŽE CO JSEM JÁ!!? On je tvá opora, tvůj nejlepší přítel někdo, komu se můžeš svěřit. Ale zamyslel ses někdy co jsem já? Jen nějaká tvoje panenka?"
,,Narozdíl od něho tebe miluju, What, moc dobře to víš," snažil jsem se znít vážně. Jen si odfrkla.
,,No jasně. To jste celí vy. Pořád nám předhazujete, jak moc nás milujete a děláte, že je všechno okay. Jsi srab, Jimmy."
Poté větě si rychle setřela slzy, otočila se a odešla.

Studené, vlhké vlasy se mi nepříjemně lepily na čelo. Oblečení zvlhlo a nepohodlně ztěžklo. Zvedl jsem papír ze špinavé země, než z něho déšť udělá jen promočené, roztrhané zbytky vzpomínek.
Where you've lost your dreams in the rain
There's no signs of hope
There's no signs of hope
Opatrně jsem ho složil na půlku, jakoby to bylo její srdce. Schoval jsem ho do obálky a tu strčil do kapsy. Zabořil jsem prsty do pramenů vlasů, snažíc se dostat je pryč z čela. Ztěžka jsem se zvedl na slabé, roztřesené nohy. Nebyl jsem si úplně jistý jestli mě vůbec udrží. Čekala mě dlouhá cesta. Vzal jsem si své věci, naposled se ohlédl a vykročil na cestu domů.
* * *
Každý krok mi připadal čím dál těžší a musel jsem pro něj vynaložit větší usilí. Žaludek se mi sevřel, při pohledu na místo, které bych ještě před rokem označil za domov. Označil bych ho tak i teď? Snažil jsem se té myšlence uniknout. Opatrně jsem položil tašku na zem. Jakoby sebemenší zvuk mohl vyvolat jakousi pohromu, která by mě zavrhla. Tupě jsem zíral na bílé dveře a čekal, až se otevřou. Když se po deseti minutách tak nestalo, jemně jsem na ně zaklepal. Chvíli trvalo než se otevřely. Vpíjel jsem se do toho pohybu, snažíc se oddálit to setkání. Bál jsem se co bude. Bál jsem, jak se budou chovat nejen oni, ale i já. Jakmile dveře plně rozevřely a já mohl spatřit osobu za ní, značně jsem znehybněl. Pootevřel jsem ústa a skoro nedokázal vyřknout ta dvě ubohá slova: ,,Ahoj mami..."
All words by Billie Joe Armstrong








wow..krásný..měla bys to vydat jako knížku.Ale fakt!