

Seděl jsem u stolu a jedl svojí "snídani". Pokud se tomu tak dá říkat... Rodiče seděli naproti sobě mlčeli. Děkoval jsem bohu, že se nehádali. Matka listovala v nějaké časopise a otec zamyšleně hleděl do zdi. ,,Dneska tu nebudu." zamumlal. ,,Ty tady nejsi nikdy." odsekla mamka. ,,A kam vlastně jdeš?" řekla s hraným zájmem, zavřela časopis a hodila ho na gauč.

,,Do toho ti NIC není!" ,,Ale neříkej. Jestli sis toho nevšiml ty "abstinente" tak jsem ještě pořád tvoje manželka." ,,Ty jedna couro..." ,,PŘESTAŇTE!!" zařval jsem na ně a oba ztichli. ,,Ty jsi ožrala ona je ku*va. Nechápu co tady řešíte!" vyštěkl jsem na ně, ale po chvíli toho začal litovat. ,,Emily, nech nás s... s... tím bastardem osamotě." ,,Jestli mu něco udě..." ,,VYPADNI!" zařval na ni a mamka raději rychle vklouzla do ložnice. Vstal jsem a chtěl rychle zmizet do pokoje.

Otec mě zarazil. Přišel ke mně a jeho pěst udeřila mé oko. Doufal jsem, že je to všechno, ale mýlil jsem se... ,,Tak tohle jsi přehnal ty malý bastarde!" řekl a kopnul mě do břicha. Syknul jsem bolestí a sesunul se na zem. A to bylo čím dál horší... Začal mě surově kopat do břicha, do hlavy a do dalších částí těla. Pak mě zvedl a silně do mě strčil.

Tvrdě jsem obličejem narazil do dveří. Ucítil jsem tupou bolest v hlavě. Po chvíli se ozvaly kroky, které se blížily směrem ke mně. Slabý hlásek vzadu v mé hlavě prosil boha aby už byl konec. Silnější hlas někde ve předu na mě křičel, abych se vzpamatoval. Zaryl jsem nehty do dveří a připravil se na další úder. ,,Bille? Bille, co se tam ksakru děje?!" Kroky utichly. Svezl jsem se po dveřích a ve stejné chvíli se rozrazily dveře.

Ve dveřích se objevila matka a jakmile mě uviděla, tak si ke mně klekla. ,,Jsi v pořádku? Neudělal ti něco?" ,,N-ne... jdu d-do koupelny" zasípal jsem, vstal a vešel do koupelny.

Vzal jsem ručník a setřel s ním krev z mého rtu. Byl celý od krve, ale to jsem teď neřešil. Sedl jsem si do sprchy a svěsil bezmocně hlavu, když ke mně dolehl řev mé matky a otce. Do očí se mi nahrnuly slzy. Zvedl jsem hlavu a podíval se z okna. Uviděl jsem první sněhové vločky. Za chvíli tu jsou Vánoce. Pro někoho symbol radosti, pro mě symbol smutku.
THE END OF 2.PART








krasne si to napisala ale je to velmi smutne.. :(( chudacik... a inak, nechapem preco tu niesu komentare... myslim si ze tento komix by si ich zasluzil vela a to som este len pri druhom dieli!